Na akci Bílý kámen se lze i s kolem pohodlně dopravit vlakem. Je však třeba dávat pozor při nastupování. Chvíle nesoustředění a už nás vlak odvážel z Hluboček na Olomouc.
Vydání časopisu Bärner Ländchen v listopadu r. 2018 přineslo vzpomínku paní Heidi Polzerové z Kozlova na domácí zabijačku. Tuto událost popisuje ve své knize rovněž Rudolf Wanzl z Jívové a je zajímavé obě zprávy porovnat.
Zajímalo nás, zda existují fotografie z okolí Hluboček, kam slavný malíř a ilustrátor Adolf Kašpar, ještě jako student akademie v Praze na zač. 20. stol., jezdíval po mnoho let na letní sezonu ke svému bratrovi Aloisovi. Kašparovy pobyty zde stály u zrodu řady kreseb, grafik a maleb z okolí...
Počátky průmyslu v Hlubočkách a v Mariánském Údolí sahají daleko do minulosti (dvacátá léta 19. stol.) a jsou spojeny se jmény jedněch z prvních podnikatelů v hutnictví, Josefa Zwierziny a později rodinného klanu Rothschildů.
Toto luzné označení připomíná spíše prosluněné stráně jižní Moravy, než stinné údolí uprostřed lesů. Našli bychom u nás více takových místních a pomístních jmen, které jsou dokladem pěstování vinné révy i na místech klimaticky k tomu málo vhodných.
Poté, co začalo léto astronomické, meteorologické a školní, nastalo konečně i to klimatické. Teplota vzduchu i vody strmě roste a proto vám přinášíme osvěživou, byť historickou zprávu.
Bohumil (Gottlieb) Procházka (nar. 1900) ze Sv. Kopečka byl vyučen ševcem v Olomouci a od poloviny dvacátých let do r. 1933 zastával práci osobního sluhy Karla Machánka. Celým jménem: Karla Ignáce Maxmiliána Machánka, dvojčete Maxe Karla Ignáce Machánka.
Na začátku 20. století nebylo lyžování rozšířeno v takové míře, jako v době mezi válkami. Zato sáňkování se těšilo velké oblibě. Jezdilo se na jednoduchých saních i těch pro více osob, které byly později vybaveny mechanickým řízením i brzdou.
Po příběhu s dobrým koncem – restauraci Reimer/Ervin v Hlubočkách, o které jsme psali před časem – je dnes na řadě podnik, který již neexistuje. Pohostinství Schwarz stávalo na Hrubé Vodě pod lomem mezi železničním viaduktem a mostem přes řeku Bystřici.
Že býval Burk kdysi vyhledávaným letoviskem, ví mnozí. Jak dříve toto místo vypadalo si však vybaví již jen pamětníci. Z několika rodinných archivů jsme sestavili fotogalerii, která dokládá zašlou slávu onoho koutu.
Pověst o tomhle samotářském zálesákovi by se mohla docela dobře odehrávat v historických kulisách severoamerické divočiny a Warnerovic bratři by ten příběh určitě nenechali ležet ladem.
Kdo míjí starou opuštěnou dvoutřídku na Hrubé Vodě, nemůže přehlédnout vížku ve štítě střechy. Otvory v jejích bocích se do okolí ještě dlouho po válce rozléhal hlas zvonu a svolával žáčky do školy.
Hledám...